Koleda – mezi tancem, divadlem, radostí, vírou a meditací

Středověké koledy vyplňovaly zvláštní hudební prostor mezi liturgií a lidovou hudbou. Od poloviny 12. století se takto ve Francii označovaly taneční písně a tak také vstoupily do anglické hudby. Na druhé straně vycházejí z latinských hymnů a procesních zpěvů (conductus), které se odehrávaly mimo kostel, a zahrnovaly obvykle střídání sloky a refrénu. Základním tématem byly Vánoce, Panna Maria a mystérium Kristova narození jako prvopočátek křesťanství vůbec. Jakoby z radosti nad tímto zázrakem tolerovala i církev přísnost liturgických pravidel. Koledy mají mnoho společného i s liturgickým dramatem 15. století jednak proto, že ačkoliv vznikaly anonymně, jejich autory byli vzdělaní laici nebo kněží s nižším svěcením, ale formálně i z toho důvodu, že se velmi často v textu jednalo o dialog. Dokumenty z františkánských pramenů 13. století dokonce připouštějí, že duchovní koledy mohly být také tančeny („pokud klerikové nezvedali chodidla od země“). Středověký člověk ovšem striktně nedělil koledy na liturgické a světské, akceptoval i široký rozptyl této populární formy od radosti k meditaci i její uplatnění ve dvorském, církevním a lidovém prostředí.

Benjamin Britten (1913-1976) je klíčovou postavou anglické hudby 20. století mj. tím, že jeho tonální hudební řeč byla vždy pochopitelná pro profesionály i hudební nadšence. Uprostřed války, na cestě domů ze Spojených států, napsal jedinečné dílo pro chlapecký sbor a harfu A Ceremony of Carols, dílo emoční intenzity, národních tradic a stylizovaného klasicismu, které zaznělo v adventu roku 1942 na Norwich Castle. A zůstalo natrvalo ve sborovém repertoáru na celém světě.

Nositelem této typické britské tradice je John Rutter (nar. 1945), sám kdysi sborista a dirigent na Clare College v Cambridge, založil profesionální sbor Cambridge Singers (1979), s nímž pořídil sérii špičkových nahrávek. Jako skladatel se zaměřil na sborové kompozice se vzácným citem pro vokální sazbu a její harmonicko-melodické pojetí. Vánoční hudba je jedním z typických rysů jeho díla aranžérského, kompozičního i textového. Z jeho tří dílů edice Carols for Choirs (Oxford 1970, 1978 a 1980) sbormistři proměny a poselství evropských koled napříč národy, státy a kontinenty.

Český chlapecký sbor z Hradce Králové zaujal velmi rychle po svém založení (2010) čelné místo mezi domácími i zahraničními chlapeckými sbory svou cílevědomostí, technikou, kvalitou tónu a muzikalitou. Zatímco první CD (2011) sboru představilo českou sborovou školu, druhé skládá hold anglické chlapecké sborové tradici. Sbor na CD diriguje sbormistr Jakub Martinec, ve dvou skladbách jeho manželka Jennifer Beynon Martinec, na harfu doprovází Hana Müllerová-Jouzová a na varhany Václav Uhlíř.

Share

„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich